«
»

Ondřej Vrabec

účin­ko­vá­ní u orchest­ru od: 5.5.2002 do: spo­lu­pra­cu­je

Hor­nis­ta a diri­gent Ondřej Vra­bec (1979) pat­ří přes svůj věk mezi nej­ostří­le­něj­ší čes­ké uměl­ce. Inten­ziv­ní kon­cert­ní dráhu sólis­ty, komor­ní­ho a orchest­rál­ní­ho hrá­če zapo­čal dlou­ho před pra­hem dospě­los­ti; v pou­hých 17 letech popr­vé use­dl na prv­ní žid­li sku­pi­ny les­ních rohů Čes­ké filhar­mo­nie a sólo­hor­nis­tou toho­to těle­sa byl defi­ni­tiv­ně jme­no­ván o dva roky poz­dě­ji. Je absol­ven­tem Praž­ské kon­zer­va­to­ře (les­ní roh – prof. B. Tyl­šar, diri­go­vá­ní – prof. V. Válek, H. Far­kač, M. Něm­co­vá, M. Košler) a Aka­de­mie múzic­kých umě­ní v Pra­ze (diri­go­vá­ní — prof. R. Eliš­ka, J. Bělo­hlá­vek, F. Vaj­nar a dal­ší). Stu­di­um si dopl­nil čet­ný­mi mis­trov­ský­mi kur­zy (např. Hornc­lass, Fran­couz­sko — Čes­ká aka­de­mie), nej­cen­něj­ším impul­sem pro for­mo­vá­ní umě­lec­ké­ho pří­stu­pu mu byla spo­lu­prá­ce s eli­tou svě­to­vé decho­vé ško­ly (S. Azzo­li­ni, M. Bour­gue) v rám­ci S. Végh / B. Mar­ti­nů Aca­de­my a Mau­ri­ce Bour­gue Ensem­ble. Je drži­te­lem titu­lu abso­lut­ní­ho vítě­ze sou­tě­že kon­zer­va­to­ří v Ost­ra­vě, něko­lik dal­ších lau­re­át­ských titu­lů zís­kal jako komor­ní hráč (Con­cer­ti­no Pra­ga, sou­těž Mozar­to­vy obce aj.). V roli sólis­ty vystou­pil do dneš­ní­ho dne s desít­ka­mi domá­cích i zahra­nič­ních orchestrů (mimo jiných Čes­ká filhar­mo­nie, Nago­ya Philhar­mo­nic Orchest­ra, Sólis­tes Euro­pé­e­nes Luxem­bourg, Augsburg Philhar­mo­nic Orchest­ra, Stát­ní filhar­mo­nie Koši­ce, Rze­szow Philhar­mo­nic, Lviv Philhar­mo­nic) pod vede­ním význam­ných diri­gen­tů (Sir John Eli­ot Gar­di­ner, Vla­di­mir Ash­ke­na­zy aj.), pub­li­ku se čas­to před­sta­vu­je též sólo­vý­mi reci­tá­ly. Význam­ný podíl jeho čin­nos­ti před­sta­vu­je komor­ní hud­ba (pře­de­vším Brahms Trio Pra­gue, dále např. PhilHar­mo­nia octet, Juven­tus Quin­tet, Czech Philhar­mo­nic Horn Club atd.). Vytvo­řil obsáh­lou fono­té­ku pro Čes­ký roz­hlas a něko­lik gra­mo­fo­no­vých titu­lů. Pro­fi­lo­vý disk Brahms Trio Pra­gue, rea­li­zo­va­ný uni­kát­ním způ­so­bem ve vlast­ní hudeb­ní a zvu­ko­vé režii zís­kal skvě­lé ohla­sy kri­ti­ky doma i v zahra­ni­čí. Recen­zent pres­tiž­ní­ho ame­ric­ké­ho maga­zí­nu Fan­fa­re jej ozna­čil za prav­dě­po­dob­ně nej­lep­ší dosud rea­li­zo­va­nou nahráv­ku Tria Es Dur, op. 40 J. Brahm­se a umís­til jej na Want List – výběr 5 nej­lep­ších svě­to­vých kla­sic­kých CD roku 2008. Ondřej Vra­bec pod­ní­til pří­mou i nepří­mou ces­tou vznik čet­ných sou­do­bých kom­po­zic pro nej­růz­něj­ší instru­men­tál­ní obsa­ze­ní v kom­bi­na­ci s les­ním rohem. Vět­ši­na z nich je mu věno­vá­na a byla jím zpra­vi­dla pro­ve­de­na nebo nahrá­na ve svě­to­vé pre­mi­é­ře. Stá­le více respek­tu si zís­ká­vá jeho čin­nost peda­go­gic­ká – vede mis­trov­ské kur­zy (Japon­sko, Kana­da, ČR) a trva­le spo­lu­pra­cu­je s japon­skou vzdě­lá­va­cí spo­leč­nos­tí And Visi­on Inc. Tokio. Do praž­ské­ho Rudol­fi­na za ním na sou­kro­mé lek­ce při­jíž­dě­jí stu­den­ti z nej­růz­něj­ších kon­ců svě­ta.

Diri­gent­ská drá­ha Ondře­je Vrab­ce je mlad­ší­ho data, avšak nemen­ší­ho význa­mu a roz­sa­hu. Řídil celou řadu domá­cích i zahra­nič­ních těles (Čes­ká filhar­mo­nie, Rey­kja­vik Cham­ber Orchest­ra, Sym­fo­nic­ký orchestr Čes­ké­ho roz­hla­su, Stát­ní filhar­mo­nie Koši­ce, Gale­ria Wind Orchest­ra Tokio, Praž­ská komor­ní filhar­mo­nie, Praž­ský komor­ní orchestr, Janáč­ko­va filhar­mo­nie Ost­ra­va, Colle­gi­um Čes­kých filhar­mo­ni­ků, Jiho­čes­ká komor­ní filhar­mo­nie Čes­ké Budě­jo­vi­ce, Komor­ní filhar­mo­nie Par­du­bi­ce, Filhar­mo­nie Hra­dec Krá­lo­vé, Kar­lo­var­ský sym­fo­nic­ký orchestr, Plzeň­ská filhar­mo­nie, Filhar­mo­nie Bohusla­va Mar­ti­nů Zlín, Morav­ská filhar­mo­nie Olo­moucKomor­ní orchestr Pav­la Haa­se), před­sta­vil se na mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lech (Praž­ské jaro, Mit­te Euro­pa, Čes­ký Krumlov). Je čle­nem mezi­ná­rod­ní­ho týmu diri­gen­tů jed­no­ho z nej­vět­ších fes­ti­va­lů sou­do­bé hud­by ve svě­tě — Ost­ra­va Days. K jeho oper­ním poči­nům pat­ří dvo­jí nastu­do­vá­ní Figa­ro­vy svat­by v ope­ře v Ústí nad Labem a v praž­ském diva­dle Kome­die. V letech 2002 a 2004 byl sti­pen­dis­tou Lon­don Mas­terc­las­ses, kde pod vede­ním zakla­da­te­le Bos­ton­ských filhar­mo­ni­ků Ben­ja­mi­na Zan­de­ra pra­co­val s orchestrem Lon­don Soloists Cham­ber Orchest­ra. V roce 2007 se v mezi­ná­rod­ní diri­gent­ské sou­tě­ži Praž­ské­ho jara umís­til na 4. příč­ce, zís­kal čest­né uzná­ní poro­ty a dal­ší dvě ceny pro nej­ú­spěš­něj­ší­ho čes­ké­ho kan­di­dá­ta. V říj­nu 2010 se popr­vé před­sta­vil v roli diri­gen­ta své­mu domov­ské­mu orchest­ru — Čes­ké filhar­mo­nii. Na zákla­dě osob­ní žádosti svě­to­vě pro­slu­lé­ho diri­gen­ta Sira J. E. Gar­di­ne­ra pře­vzal vede­ní prv­ní­ho zkouš­ko­vé­ho dne kon­cer­tu k uctě­ní památ­ky Sira Ch. Mac­kerra­se. O měsíc poz­dě­ji s Čes­kou filhar­mo­nií debu­to­val kon­cert­ně zásko­kem za Man­fre­da Honec­ka. V úno­ru roku 2012 jej s tím­to těle­sem čeka­jí dva abo­nent­ní kon­cer­ty se zce­la exlu­ziv­ním pro­gra­mem. V říj­nu 2011 vedl Ondřej Vra­bec prv­ní tur­né Praž­ské komor­ní filhar­mo­nie do Již­ní Kore­ji. Spo­leč­ně s Colle­gi­em Čes­kých filhar­mo­ni­ků nahrál dva gra­mo­fo­no­vé titu­ly – DVD „Pro­mě­ny“ (pro­jekt sku­pi­ny Čecho­mor, vydá­no Uni­ver­sal Music, zvo­le­no deskou roku) a CD kon­cer­tant­ní tvor­by pro hous­le a vio­lu (Gab­rie­la Deme­te­ro­vá, Supra­phon).

Nedíl­nou sou­čás­tí akti­vit Ondře­je Vrab­ce je pro­fe­si­o­nál­ní zájem o vinař­skou pro­ble­ma­ti­ku. Má za sebou aktiv­ní zku­še­nost som­me­lie­ra, navště­vu­je vinař­ství ve svě­tě a pub­li­ku­je o víně. Je drži­te­lem osvěd­če­ní o výcvi­ku a výbě­ru vybra­ných posu­zo­va­te­lů pro sen­zo­ric­kou ana­lý­zu dle nor­my ČSN ISO 8586–1 (zkouš­ka 1. stup­ně). Jeho záslu­hou jsou do Čes­ké repub­li­ky dová­že­na exce­lent­ní vína dvou nej­pres­tiž­něj­ších uru­gua­yských vinař­ství — Bode­ga BouzaBode­ga Piz­zor­no.